Anglický Kokršpaněl!

Kokršpaněl je šťastný pes, šťatsný s Vámi a s rodinu, ale i s lidmi zcela neznámými. Každé ráno vstává s radostným očekáváním nového dne se spoustou legrace a doufá, že i se spoustou žrádla. Je to společník - bude vás následovat po domě, chce vědět o všem, co děláte, pač by nerad propásl něco vzrušujícího. Spávný kokr musí být veselý, zdatný a lovecky založený. Podívejte se kokrovi do očí a pochopíte, proč říkáme, že je kokr fatalista.

Hodně často slýchám od veřejnosti, že kokr  je výbušné (agresivní) plemeno, že neposlouchají a že nesnáší ostatní psy, ano, někdy narazíte na kokra se špatnou povahou, ale chovatelé by měli dělat vše pro minimalizaci chovu takových jedinců a hodně záleží taky na osobní výchově každého z pejsků. Já osobně nemám takové negativní zkušenosti s tímto plemenem, ba naopak.

Kokr se rád projde parkem na vodítku, ale občas potřebuje i volnost, rád si protáhne nohy a běží plnou rychlostí, aby byl schopen zachytit vzrušující vůně. Miluje lesy, louky, kopce a ze všeho nejvíce vodu. Jarní a letní procházka kokra, bez možnosti plavání je jen částečným uspokojením jeho očekávání a když není kde plavat, postačí mu alespoň blátivá louže, jeho energie je neunavitelná.

Mého prvního kokra jsem si pořídil v roce 1989, byla to zlatá fenka jménem Belina, díky které jsem se zamiloval do tohoto plemene, vystihovala všechny rysy pro kokra jako takového. Druhým kokrem byl Armany, pořízen v roce 1997, byl to krásný černý pes,ale pro jeho špatný zdravotní stav jsem byl nucen brzy zanechat vystavní činnosti. Bohužel již oba kokři nejsou mezi námi, ale myšlenka na ně budou navždy hřejivými vzpomínkami mého dospívání.

V současné době mám tři úžasné kokřice zlatou Desinku, která je již dámou středního věku a dvě divoké, hravé a bláznivé modré běloušky Petinku a Sanynku.