S bolestí v srdci se loučím s mojí Petynkou

Petynko,

moje srdíčko čtyřnohé, sedím a vzpomínám, jak jsem si Tě 24.8.2005 vybral mezi Tvými sourozenci, podívala jsi se na mě a mně bylo jasné, že Tě chci, že Ty jsi moje krásná fenka-holčička, kterou jsem si 1.9.2005 odvážel z Ostravy do Brna, kdy jsi skoro celou cestu prospala. Jen jednou jsme udělali přestávku na vyčurání a Ty jsi svýma zvědavýma očkama hleděla a očuchávala krásným čumáčkem trávu, jako něco úžasného a nového.

Hned v tu chvíli jsme věděl, že s Tebou přožiji krásné chvilky, plné dobrodružství, byla jsi plná energie, temperamentu a chuti poznávat nové věci a hrozně hodná a inteligentní. Byla jsi od začátku výbornou kamarádkou a společnicí Desince, se kterou jste vymýšleli různé věci, které mě přiváděli do různých emocí.

Byla jsi velmi úspěšná na výstavách a dávala mi tolik radosti, že až nastal čas, aby jsi měla štěňátka, tak jsi započala počátky naší (mé a Tvé) chovatelské stanice Divus Donum.

Byla jsi úžasná bojovnice a výborná mamina, porodila jsi mi tři vrhy krásných štěňátek a vzorně a něžně se o ně starala.

Tolik let jsi se starala, aby nám doma bylo veselo a dala jsi mi své dvě úžasné dcery, fenku Sanynku a Bruny.

Tvůj plamínek života dohasl a odešla jsi mi do psího nebe po nemoci, kterou jsi tak dlouze zvládala s odhodláním jít dál, tak jako jsi žila celý život.

Děkuji Ti za každou chvilku, kterou jsem s Tebou mohl prožít. A jednou, až nastane čas a znovu se všichni potkáme, já, Ty a tvoje kamarádky Desinka, Sanynka a Brunny, tak znovu půjdeme lesem, loukama, polama a znovu si všichni zaplaveme v nějakém rybníku, tak, jak jsi to měla ráda.

Chybíš nám! Nikdy na Tebe nezapomenu.